Vegetariáni mi teď jistě prominou, že mám ráda zvířata a pro potřebu mého žaludku neváhám mrtvé zvíře zakoupi a zpracovat a otočí se jinam. věční dietáři mě budou proklínat do aleluja, protže by si dali, ale nesmí. já bych taky neměla, můj žlučním mi moc vděčný není, ale přece to není každodenní potrava.
Ano, mluvím o zpracování prasátka do posledního kousku. na řadě jsou škvarky. Pokud nemáme vlastního vepříka, nezbude nám nic jiného, než se poohlídnout u našeho řezníka po pěkném,vysokém syrovém hřbetním sádýlku. Mělo by mít krásnou barvu, akorátní tloušťku minimálně 1,5 cm a nemělo by v nás zanechávat divné čichové vjemy.Budu doufat, že jste takové sádlo sehnali.A když ne, svět se nezboří, ono to půjde i z nižšího.Hlavně musí být hřbetní a voňavý, respektive nesmradlavý.
Já si kupuju vždycky tak 1,3 kg sádla. větší množství bych nezpracovala na jedné pánvičce a hlavně bych neměla kam uskladnit vyškvařené sádlo, kterého je z tohoto množství asi 1,5 zavařovačky.
Sádlo nakrájíme na co nejmenší pravidelné kousky a pustíme na velkou pánev, nebo třeba do kastrolu.
Sádýlko se nám začne krásně rozpouštět a mě začne vonět. Spousta lidí tu vůni nemá rádo, ale já absolutně nevnímám jako smrad.jakmile už jsou škvarečky takový bledě zlaty, tak můžeme slít první dávku sádla. Ta je nejhezčí, má krásně bílou barvu, bez jakýchkoliv kousku a zbytku.
potom dále smažíme škvarky na co nejnižší teplotu, aby se nám vyškvařily dokřupava a zlatava.nechceme přece kousat kusy tuku.
Slijeme zbytek sádla a škvarečky dostatečně prosolíme. já je ráda za tepla, ale ani studené nejsou špatné. mohou se použít na pagáče, nebo třeba do těsta na chleba
Žádné komentáře:
Okomentovat